Obrněná vozidla a tanky estonské armády
Prvními obrněnými vozidly právě vzniklé estonské armády se na podzim 1918 stalo 5 obrněných automobilů, které Estonci ukořistili Rudé armádě. V témže období byl v Tallinnu využit podvozek britského automobilu Daimler, na kterém byla postavena nástavba z pancéřových plechů. Tak vznik první estonský obrněnec. Počátkem roku 1919 bylo postaveno dalších 5 shodných vozidel, které dostaly označení M 1918/1919.
( Prvními obrněnými vozidly estonské armády bylo pět strojů ukořistěných Rudé armádě, jeden z nich dostal jméno Tasuja 2, vyzbrojen byl dvěma kulomety Maxim ráže 7,62 mm )
V roce 1920 získalo Estonsko ze zahraničí první účinnější obrněnou techniku. Jednalo se o čtyři těžké britské tanky Mk.IV, které Estonci pojmenovali Uku, Pääli, Vahtula a Valdaja. Ve stejné době dorazilo z Francie také 12 kusů lehkého tanku Renault FT - 17, přičemž všechna tato vozidla Estonci používali po celou dobu existence samostatného státu.
V roce 1927 se rozběhl program výroby vlastního obrněného automobilu ( vzniklo celkem 12 strojů ), označovaného jako M 1927 a M 1928. Stroj spočívající na podvozku britského nákladního automobilu Vickers Crossely, měl čtyřčlennou posádku a výzbroj v podobě kanonu ráže 37 mm a jednoho kulometu ráže 7,7 mm. Roku 1928 byl ze stávající výzbroje zformován obrněný pluk, který byl estonským velením označován jako autotankový. Jeho výzbroj totiž představovaly jak tanky, tak i obrněné automobily, používané zejména k průzkumu.
( Z Polska Estoncům dodané tančíky TKS, za nimi stojí obrněné automobily M 1928 )
V roce 1936 posílil řady estonských obrněnců jeden ze Švédska dodaný Landsverk L - 180, který byl určen zejména pro policejní úkoly. O dva roky později pak Estonci zakoupili v Polsku 6 tančíků TKS, vyzbrojených kanonem ráže 20 mm. Dalšímu posilování armády učinila konec sovětská invaze z června 1940.