Nancy Wakeová se narodila v roce 1912 ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Byla nejmladší ze šesti dětí novináře Charlese Wakea. Ve dvaceti letech se rozhodla opustit rodinu a vydala se do Evropy. Usadila se v Paříži, kde začala sama psát do novin. V roce 1933 dokonce dostala příležitost udělat rozhovor s novým německým říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. Již v té době s obavami sledovala, jak stoupá moc nacistů.

Ve francouzské metropoli se také seznámila s průmyslníkem Henrim Fioccou, s nímž se, už jako s manželem podílela krátce po obsazení Francie německým Wehrmachtem v létě 1940, na prvních odbojových akcích. Nancy předávala zprávy všeho druhu, nebo pomáhala ohroženým lidem a sestřeleným spojeneckým letcům utéct do Španělska. V listopadu 1942 se ale pro své aktivity dostala na mušku gestapa. Tomu se ale nedařilo zadržet jí a Nancy si tak brzy vysloužila přezdívku „Bílá myš“. Na začátku roku 1943 na ní byl vydán zatykač i s fotografií a odměnou za dopadení ve výši 5 milionů Franků.

Následně se tak vybavena falešnými doklady vydala na jih, ke španělským hranicím. V jihofrancouzském Toulouse jí ale zatkla místní policie. Její příslušníci jí ale zanedlouho propustili. Překročit francouzsko – španělské hranice v Pyrenejích se jí kvůli mrazu podařilo až na šestý pokus. Záhy se dostala do Gibraltaru a odtud zamířila do Londýna. Stále více jí však trápila starost o manžela, se kterým se ani nestačila rozloučit. Henri byl zatčen gestapem, mučen, a když odmítl vypovídat, nakonec i popraven.

Nancy se do okupované Francie vrátila na konci dubna 1944, když seskočila s odbojovou skupinou Freelance v oblasti Auvergne. Její členové měli provádět sabotáže před blížící se spojeneckou invazí a také předávat dodávky zbraní dalším odbojářům. Nancy se v těchto akcích ukázala jako nesmírně statečná a nemilosrdná žena, která například při přepadu muniční továrny zabila strážného holýma rukama. Po válce vzpomínala, že jedině mrtvý Němec, byl pro ní dobrý Němec, a že jí bylo líto pouze toho, že jich nezabila víc.

V létě 1944 se opět mimořádně vyznamenala, když její skupina přišla v těžkých bojích o všechen šifrovací materiál. Kvůli obnovení spojení s Londýnem se tak vydala na několik stovek dlouho jízdu na kole, navíc v náročném horském terénu, aby obstarala nový. Zvládla to za pouhých 72 hodin. Cesta jí však téměř zabila, následujících několik dní nebyla schopna sedět a už vůbec ne stát. V roce 1957 se slavná australská špiónka a odbojářka v britských službách vdala za stíhače RAF Johna Forwarda. Sama se dožila úctyhodného věku 99 let. Když v srpnu 2011 v Londýně zemřela, byla ověnčena spoustou medailí a vyznamenání, mezi kterými nechyběly například ani prestižní francouzský Válečný kříž, nebo americká Medaile svobody.