Základní technické údaje: Třída Arethusa

Výtlak: standardní 5 250 t, rozměry: délka 154,2 m, šířka 15,5 m, ponor 4,2 m, pohon: turbíny o výkonu 64 000 shp ( 47 725 kW ), čtyři hřídele, rychlost: 32,25 uzlu, pancéřování: pás 51 mm, paluba 51 mm, věže 25 mm, velitelská věž 25 mm, výzbroj: šest 152 mm děl, osm 102 mm protiletadlových děl a osm dvouliberních protiletadlových děl, šest 533 mm torpédometů, letadla: jeden létající člun, posádka: 470 důstojníků a mužů

V době londýnské dohody z roku 1930 stavělo Spojené království první křižníky se 152 mm děly, zkonstruované po 1. světové válce. Na první pohled to byla náhrada za malé křižníky tříd C a D a patřilo sem pět osmidělových lodí třídy Leander, konstruovaných kolem dvoudělových věží odzkoušených experimentálně na HMS Enterprise. Odvozená tříčlenná třída Amphion se lišila hlavně širokým rozestupem komínů v důsledku lépe vyřešené strojovny. Dohoda po ratifikaci omezovala celkovou tonáž lodí se 152 mm děly, které mohli Britové postavit a tak Admiralita experimentovala se zkrácenou šestidělovou verzí, známou jako třída Arethusa. Z hlediska tonáže mohly být postaveny čtyři místo tří lodí Leander, ale byly považovány za příliš malé.

Navzdory svým rozměrům si našly křižníky třídy Arethusa ideální důlek ve Středomoří. Nejznámější byly HMS Aurora a HMS Penelope, které tvořily jádro svazu Force K a při svém působení z Malty ničily lodě v italských konvojích tempem, které vyvolalo akutní zásobovací potíže armád Osy v severní Africe. Obě byly poškozeny jedné noci, kdy byla celá Force K málem zničena v minovém poli. Penelope se po opravě vrátila a účastnila se nejtvrdších bojů o maltské konvoje, včetně vynikající obrany admirála Viana z druhé bitvy v Syrtě v březnu 1942. Na Maltě šla znovu do doku a byla natolik proděravěná střepinami, že získala přezdívku HMS Pepperpot ( pepřenka). Penelope a Aurora se znovu setkaly ve Force Q a společně se dočkaly konce snah Osy v severní Africe, načež pokračovaly vyloděními na Sicílii a u Salerna. Penelope byla poškozena pumami v Egejském moři a poté se zúčastnila své poslední bojové akce u Anzia. Při návratu do Neapole v únoru 1944 byla potopena ponorkovým torpédem. Potopena byla také HMS Galatea.