Základní technické údaje: Breda Ba.64/A.80 ( jednomístná verze )

Typ: bitevní letoun proti pozemním cílům, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Fiat A.80RC.41 o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ), výkony: max. rychlost 430 km/h, max. rychlost dvoumístné verze 410 km/h, výkony: dostup 6 300 m, dolet 550 km, hmotnost: prázdná 2 400 kg, plná 2 950 kg, rozměry: rozpětí 12,1 m, délka 9,3 m, výška 3,2 m, výzbroj: dva pevné dopředu střílející 12,7 mm a dva  7,7 mm kulomety Breda – SAFAT v křídlech, 300 kg pum v pumovnici a 200 kg na závěsech pod křídly

Podle původního zadání měl v projektu Breda Ba.65 vzniknout typ v italštině nazvaný aeroplano di combatimento, schopný plnit úkoly jako přepadová stíhačka, lehký bombardér či útočný bombardér/průzkumný letoun. Prototyp poprvé vlétl v září 1935. Po zobecnění prvních poznatků z bojů občanské války ve Španělsku se stalo zřejmým, že reálně může Ba.65 plnit pouze úkoly útočného charakteru, od té doby proto typ sloužil u osmi squadriglií včleněných do 5. a 50. útočného Storma italského královského letectva. Před ukončením výroby v červenci 1939 vzniklo ještě 137 letounů druhé série, 80 jich vyrobily linky firmy Breda a 57 u společnosti Caproni – vizzola. Od strojů první série se lišily motory Fiat A.80. Šest Ba.65 s motory Fiat a čtyři s jednotkami Gnome – Rhone se roku 1938 dostaly do výzbroje italské letecké legie ve Španělsku.

Po italském vstupu do 2. světové války v červnu 1940 poslali Ba.65 do severní Afriky, kde měly bojovat proti Britům. V poušti se projevila jejich nízká životnost a slabá výkonnost. Poslední letoun tohoto typu zničili Britové v únoru 1941 při své ofenzívě do Kyrenaiky. Velké množství Ba.65 sloužilo v italských jednotkách v podobě dvoumístných letounů s druhým členem posádky plnící formu pozorovatele/střelce v otevřeném stanovišti nad odtokovou hranou křídel. Nevelký počet strojů dostal střeleckou věž Breda L, v níž  pozorovatel/střelec ovládal 7,7 mm kulomet. Ofenzivní výzbroj teoreticky zahrnovala až 1 000 kg pum, v praxi se ale přepravovalo pouze 300 kg pum v pumovnici, případně 200 kg pum na podvěsech pod křídly.

Italům se podařilo vyvézt dvacet pět dvoumístných, motory Fiat vybavených Ba.65 do roku 1938 do Iráku, dva letouny byly v konfiguraci dvoumístných cvičných strojů, zbytek pak se střeleckou věží Breda L, dvacet Ba.65 s motory Piaggio P.XI C.40 se později téhož roku dostalo do Chile, sedmnáct z nich jednomístných, tři dvoumístné cvičné s dvojím řízením. Deset dvoumístných Ba.65 s věžemi Beda L převzalo v listopadu 1939 Portugalsko. Jeden sériový stroj s motorem Fiat prošel v červnu 1937 přestavbou na americkou pohonnou jednotku Pratt a Whitney R – 1830. Italové touto rekonstrukcí předjímali objednávku čínské nacionalistické vlády, k níž ale nakonec nedošlo. Irácké Ba.65 se v omezené míře podílely roku 1941 na bojích proti Britům při místním povstání.