6-liberní rychlopalný kanon – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

6liberní rychlopalný kanon

Základní technické údaje: Ordnance, Q.F., 6 pdr Mk IV

Ráže: 57 mm, délka vlastní zbraně: 2,565 m, délka drážkované části vývrtu: 2,392 m, hmotnost: celková 1 112 kg, odměr: 90°, náměr: - 5° až + 15°, počáteční rychlost střely: 900 m/s, hmotnost střely: 2,85 kg, tloušťka probitého pancíře: 68,6 mm při střelbě na 915 m

Již v dubnu 1938 si britští plánovači výzbroje uvědomovali potřebu výkonnější protitankové zbraně, než byl 2liberní kanon. Vývoj nového prostředku a jeho výroba si však vyžádaly mnoho času. Ke konci roku 1940 výrobu nové zbraně stále brzdilo vytížení provozů produkcí 2liberního kanonu. Nový kanon se tak k jednotkám dostal až v roce 1941. Měl ráži 57 mm a vystřeloval střelu o hmotnosti kolem 6 liber ( 2,72 kg ), proto dostal označení 6liberní kanon. Do výzbroje britských jednotek dorazil kanon v nejvyšší čas. Ihned se ukázalo, že je platným prostředkem k ničení nepřátelských tanků. V porovnání s 2liberním byl 6liberní kanon podstatně obvyklejší konstrukce. Měl lafetu s rozevírajícími rameny, která umožňovala měnit odměr kanonu ve stále dobrém rozsahu 90°.

Od kanonu vznikla řada variant, z nichž nejdůležitější byly varianty Mk.II a Mk.IV. Provedení Mk.I se používalo pouze pro výcvik, Mk.III a Mk.V byly tankové kanony. Hlavní rozdíl mezi Mk.II a Mk.IV spočíval v délce hlavně, která byla u Mk.IV poněkud kratší. Pro kanon bylo navrženo několik lehkých lafet, z nichž nejpodstatnější redukcí hmotnosti zaznamenala 6liberní lafeta Mk.III vyvinutá pro výsadkové jednotky. Byla užší než ostatní provedení a její ramena se dala při uložení v kluzáku složit, aby zabírala co nejméně místa. Tyto speciální lafety mělo mnoho zbraní jednotek vysazených u Arnhemu. 6liberní kanon se celkem dobře osvědčil v severní Africe. Poté,co se na bojišti objevily nové německé těžké tanky Tiger, bylo jasné, že dny 6liberního kanonu jsou u konce. Jeho 2,85 kg vážící střela nedokázala probít čelní pancíř Tigera. Účinný mohl být jen šťastný zásah z boku. 6liberní kanon se tak od roku 1943 postupně stahoval z výzbroje Královského dělostřelectva a předával pěchotním a protitankovým rotám. U pěchoty kanon pokračoval v boji až do konce války. Mnohé 6liberní kanony byly dodány do Sovětského svazu. Kromě Sovětů odebírali kanony také Američané, kteří zjistili, že potřebují výkonnější protitankovou zbraň než byl jejich 37 mm kanon M1.

Jako nejjednodušší východisko se jim jevila výroba kopie 6liberního kanonu. Počátkem roku 1941 od Britů získali výrobní výkresy, které pak přizpůsobili svým výrobním možnostem. Výsledkem byl 57 mm protitankový kanon M1. Zpočátku se odměr na lafetě amerického kanonu nastavoval pomocí ručně otáčeného kola, které nahradilo zaměřovací ramenní opěru britského kanou. Nakonec se však Američané vrátili k původní ramenní opěře. Kanony s ní vybavené měly označení M1A2 a používaly se až do konce války v roce 1945. Podstatně důležitější však bylo uplatnění kanonu jako hlavní výzbroje samohybného bojového prostředku. Velké počty kanonů M1 se vyráběly pro montáž na polopásových vozidlech. Samohybnou variantu amerického kanonu široce používaly i britská armáda a další spojenecké síly, americkou armádu nevyjímaje. 6liberní kanon nestačil na mohutně pancéřované těžké tanky, jako byl Tiger, byl však dostatečně účinnou zbraní prakticky proti všem ostatním německým tankům. Byl také poměrně lehký a snadno ovladatelný. Ještě řadu let po skončení 2. světové války sloužil ve výzbroji mnoha armád.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt