Na cestě k Rýnu přes moře bahna

Na začátku jara 1945 bránily Spojencům v postupu do Německa kromě divizí Wehrmachtu dvě velké překážky – Západní val a řeka Rýn. Britské a kanadské divize měly za podpory tanků vytlačit protivníka z oblasti mezi Másou a Rýnem za pár dní, ale nečekaná obleva proměnila bojiště v moře bahna a urputné boje se protáhly na několik týdnů.

Po odražení německé ofenzívy v Ardenách stály před angloamerickými silami poslední dvě překážky. První z nich představoval tzv. Západní val, linie protitankových příkopů a překážek, betonových a dřevozemních bunkrů, minových polí a dalších obranných postavení. Druhou překážkou byl mohutný tok řeky Rýn. Pro jeho překonání bylo nejprve nutné obsadit prostor mezi Rýnem a Másou. Ze západního břehu Rýna pak měl být veden další postup přes řeku do průmyslového srdce Německa – Porúří. Spojenci naplánovali dvě úzce související operace, jež měly za cíl obsazení západního břehu Rýna. Zatímco operace Veritable byla pod taktovkou kanadských a britských jednotek, operaci Grenade zajišťovala americká 9. armáda generála Simpsona, která měla za úkol překonat řeku Rour, navázat na sebe německé posily a spojit se s Brity a Kanaďany na severu.

( Důležitou roli sehrávaly během operace Veritable americké obojživelné transportéry LVT )

Výchozím bodem pro operaci Veritable byl prostor okolo nizozemského Nijmegenu, který Spojenci obsadili již v září 1944 během operace Market Garden. Na západní břeh Rýna se měla probít 1. kanadská armáda armádního generála Harryho Crerara posílená o britský XXX. sbor generálporučíka Briana Horrockse. Tento zkušený velitel, který prošel bojišti u Dunkerque, severní Afrikou i osvobozovacím tažení ve Francii, Belgii a Nizozemsku, vedl XXX. sbor i při operaci Market Garden. Znal tedy dobře místní terén. Britsko – kanadské síly tvořily 2. a 3. kanadská pěší divize, 15. skotská pěší, 53. velšská a 51. pěší divize, gardová obrněná a 11. obrněná divize.

Na druhé straně stály německé jednotky pod velením generála výsadkových vojsk Alfreda Schlemma. Do karet Spojencům hrálo to, že německé vrchní velení předpokládalo, že útok směřovaný k Rýnu povede britská 2. armáda z prostoru kolem města Venlo 60 kilometrů jižně od Nijmegenu. Jejich odhad vycházel z toho, že pro Spojence bude cesta jednodušší vzhledem k méně náročnému terénu, a proto tam umístili záložní jednotky. S názorem vyššího velení ovšem nesouhlasil generál Alfred Schlemm, který zodpovídal za obranu Reichswaldu, rozlehlého zalesněného území o rozloze 5 000 hektarů rozkládajícího se mezi Másou a Rýnem. Správně předpokládal, že útok bude veden právě tudy. Proto zde nařídil zřídit opevněné body a zároveň sem nechal přemístit některé ze záložních jednotek. Mezi útvary spadající pod Schlemmovo velení spadala 84. pěší divize, nově vybudovaná poté, co byla zničena v Normandii, nebo 655. protitankový prapor, který měl ve stavu 36 samohybných děl, 7. výsadková divize a 15. divize pancéřových granátníků, sloužily jako zálohy.

( Úkol probít se k západnímu břehu Rýna dostali na starost i příslušníci 1. kanadské armády )

Reichswald skýtal dobré možnosti obrany. Rozkládala se zde údolí, která Němci zatopili zničením hrází. Tam, kam nedosáhla voda z řek, zmrzlá půda rozměkla při oteplení a stala se naprosto neprůjezdnou pro kolová i pásová vozidla. Bahnité a nezpevněné cesty vedoucí skrze tento les se mohly stát pro Spojence velkým problémem. V oblasti vedly pouze dvě hlavní silnice. První z nich z Nijmegenu do německého Kleve, druhá spojovala nizozemské město Mook a německé Goch. Spojenci museli v průběhu celé operace nasadit do boje velké množství obojživelných vozidel nezbytných pro překonání zatopených oblastí. Sjízdné silnice byly zničeny již v první fázi operace nepřetržitým provozem těžké vojenské techniky.

Spojenecké vojáky čekaly rozsáhlé zatopené oblasti, ze kterých vyčnívaly pouze vesnice vystavěné na vyvýšeninách, města Němci přetvořili v opevněné pevnosti, ve kterých dokázali využít každý dům či sklep k obraně, a v neposlední řadě hustý les skrývající mnoho opevněných opěrných bodů. V první fázi operace bylo nejdůležitější prolomit obranu německé 84. pěší divize a obsadit vyvýšeninu u města Nutterden. To vše dříve než Němci stačí přisunout zálohy.

( Příslušníci 53. velšské divize na postupu )

Kanadsko – britské velení proto nařídilo frontální útok pěti divizemi. Úspěch závisel na dvou aspektech, na překvapení nepřítele a na počasí. Pokud by Němci odhalili spojenecké plány, povolali by posily ještě před zahájením útoku a situace Spojenců by se značně ztížila. Spojenci doufali, že zem zůstane do 9. února 1945 promrzlá a vozidla tak nebudou mít problémy na blátivých cestách, a podnikli opatření k utajení příprav celé operace. Na předměstí Nijmegenu a v okolních lesích se shromažďovala veškerá technika čítající na 35 000 vozidel na převoz mužů a zásob. Přes řeku Másu bylo postaveno pět pontonových mostů, které měly usnadnit zásobování. To vše se dělo pouze v noci, jelikož přes den musely zůstat silnice prázdné, aby Němci nepojali sebemenší podezření. Generál Crerar rovněž nařídil, aby část britských vojáků dostala kanadské uniformy, aby nepřítel nepoznal, že se ke Kanaďanům připojily i britské jednotky.

Ze začátku šlo vše podle plánu, ale brzy zasadilo první ránu Spojencům počasí. Začala obleva a klíčové cesty se staly nesjízdnými. Objevily se ale i jiné problémy, které bylo třeba řešit. Aby ušetřil co nejvíce životů svých mužů nařídil generál Brian Horrocks vybombardování historického města Kleve. 7. února 1945 bylo dokončeno shromažďování kanadských a britských jednotek na předměstí Nijmegenu.

( Britské pěchotní tanky Churchill v rozbombardovaném Kleve )

Náhlá obleva byla jen první trhlinou ve spojeneckém plánu, další na sebe nenechala dlouho čekat. Němci vyhodili do vzduchu hráze na řece Rour a zaplavili oblast, kde měla zaútočit americká 9. armáda v rámci operace Grenade. Tato skutečnost umožnila Němcům nasadit zálohy proti kanadsko – britským silám. Samotná operace Veritable začala 8. února 1945 za chladného šedého rozbřesku. Byla nízká oblačnost a pršelo. Spojenci zahájili útok mohutnou dělostřeleckou přípravou z 1 400 děl. Tou postupně čistili prostor před postupujícími jednotkami, každých 12 minut posunuli palbu o 300 metrů. Jednotky tedy postupovaly za touto clonou z dělostřeleckých granátů.

Německý odpor se podařilo rozsáhlým bombardováním brzy zlomit. Větším problémem se stala německá minová pole a rozbahněná půda. Britské tanky zapadaly a pěchota se musela probojovávat kupředu bez jejich podpory. Na hlavní německý odpor narazila v zástavbě, kde je čekal dobře opevněný nepřítel. 3. kanadská pěší divize pro svůj postup zatopenou krajinou využila obojživelná vozidla, s jejichž pomocí dobývala jednotlivé ostrůvky, na kterých stály Němci držené obce.

( Pro plynulé zásobování bylo přes Másu vybudováno pět pontonových mostů, jako např. tento, který překonává pásový Bren Carrier 53. velšské divize )

Po její pravé straně se odehrával zcela jiný scénář, jehož hlavním aktérem byla 15. skotská divize, před níž ležely protitankové příkopy, minová pole, betonové zátarasy, bunkry a kilometry ostnatého drátu. Překonání těchto překážek umožnilo nasazení speciálních ženijních vozidel. V první vlně postupovaly odminovací tanky, které vytvořily průchody v minových polích. Po nich následovaly obrněnce nesoucí mosty pro překonávání protitankových příkopů. Následovaly plamenometné Churchilly Crocodille. A konečně pěchota vezoucí se v pásových transportérech Kangaroo.

Postup Spojenců pokračoval i přes německý odpor a 15. skotská divize se probojovala až na předměstí Kleve, téměř zničeného těžkými nálety. Do operace Veritable byla následně povolána 43. wessexská divize, která do té doby zůstávala v záloze a nyní měla za úkol přejít přes Skoty a vést další útok. Ovšem nasazení další divize nebylo nejšťastnějším a vytvořilo ve spojeneckém postupu zmatek. I přesto se 15. skotská pěší divize společně se 43. dokázaly probít ruinami kdysi krásného města Kleve a svést zde s Němci velice tvrdé boje. Mezitím 53. velšská pěší divize zmizela v Reichswaldském lese, kde strávila týden krvavými boji s německými obránci.

( Příslušníci britské 51. pěší divize svedli nejtěžší boj od začátku války až během operace Veritable )

Na pravém křídle spojeneckého postupu se nacházela 51. pěší divize, která se střetla s nepřítelem tak úporným, že mnozí veteráni nezažili těžší protivníky ani v severní Africe, na Sicílii, v Normandii, Belgii či v Nizozemí. Němci nasazovali další zálohy a nakonec zde bojovaly útvary celkem sedmi divizí, které podporovalo více než 1 700 děl a minometů. Nakonec však byli za masivní dělostřelecké palby pomalu zatlačováni. Boje pokračovaly po dalších pět dlouhých týdnů a ztráty na obou stranách rostly. Záplavy se rozšířily po celé oblasti a voda brzy zalila i silnice. Generál Crerar denně podnikal přelety nad bojištěm, aby se dokonale seznámil s aktuální situací. Německé jednotky sváděly odhodlaný ale marný boj proti materiální, vzdušné i početní převaze kanadsko – britských vojsk.

Zlomový okamžik nastal 16. února 1945, když 43. wessexská divize zaznamenala velký postup vpřed a následně 51. a 15. skotská pěší divize obsadily město Goch. Kanadský 2. sbor pod velením generála Guye Simondse na levém křídle dobyl oblast Hochwald, urputně bráněnou německými výsadkáři. 23. února přišla zpráva, že americká 9. armáda je v rámci operace Grenade schopna překročit řeku Rour, což znamenalo, že bude zajištěn i průlom z jihu. Tím byl německý osud zpečetěn. Do 10. března 1945 Spojenci německý odpor definitivně zlomili a boje skončily. Celkové ztráty na německé straně dosáhly čísla 75 000 mužů, z toho 16 800 zajatých, kanadsko – britské jednotky přišly o 15 600 vojáků.